Burianova věž

Burianova věž se nachází na ulici Horný Val, hned vedle věže farního kostela. Její osud je spojen se jménem majitele hradu Strečno v letech 1526-1529 Buriana Světlovského z Vlčnova, který byl v té době také dědičným richtářem Žiliny. Od roku 1529 se majiteli hradu Strečno stali bratři Kostkové - Petr a Mikuláš. Burian Světlovský se začal soudit o svůj majetek. Stavba Burianovy věže se tedy datuje do období zhruba tří let. Nelze však vyloučit, že ji dokončili až bratři Podmaničtí - Jan a Rafael, kteří v letech 1540 a 1548 dvakrát obsadili farní kostel a přestavěli jej na tvrz. Vedle věže byla nalezena více než 18 metrů dlouhá zeď, která vedla k farním schodům a byla 80 centimetrů silná a jen 70 centimetrů hluboká. Tvar a směr zdi byly nepravidelné, jako by byla postavena velmi narychlo. Svědčí o tom i nález velké kamenné koule u vnější stěny opěrného pilíře staršího kostela, objevený v letech 2000-2001 jižně od svatyně gotického kostela Nejsvětější Trojice. Burianova věž sloužila jako zvonice a byla také pozorovatelnou, jako ochrana před požáry a příchodem nepřátel. Její osud je spjat s osudem kostela, a proto několik požárů kostela postihlo i samotnou věž. Často se měnily zejména střechy věží. V letech 1762-1848 měly barokní cibulovitý tvar. V letech 1869-1886 měly jednoduchý tvar věžičky, podobně jako věž budatínského zámku. Po posledním požáru dostaly tzv. helmicový tvar. Původně se jim říkalo Nová věž a od konce 19. století Burianova věž, pravděpodobně podle velkého, 2336 kg těžkého zvonu. V roce 1917 byl spolu s dalšími dvěma zvony roztaven a použit pro vojenské účely. V roce 1923 byly nahrazeny šesti novými zvony. Při poslední přestavbě v roce 1941 získala věž vyhlídkovou plošinu. Původní zvony na Burianově věži byly v roce 1852 nahrazeny třemi zvony v důsledku požáru v roce 1848. Největší "Burian" vážil 2336 kg a byly na něm dva obrazy - Svatý kříž a Svatý Jiří. Zvon daroval městu Juraj Tvrdý a jeho sestra Alžběta. Prostřední zvon "Median" vážící 655 kilogramů měl obraz svatého Štěpána a nápis: "Bůh odvrať od domorodců mor, hlad, válku a oheň! Tvrdý Jiří 1852". Třetí nejmenší zvon s obrazem Panny Marie daroval Juraj Kemka s manželkou Marií, rozenou Tvrdou v roce 1852, vážil pouhých 25 kilogramů a sloužil ke zvonění při pohřbech, proto se mu říkalo "Umieračik" nebo "Kemkovec" podle jména dárce. Všechny zvony byly zabaveny armádou a následně použity k výrobě zbraní a munice. Zvony, které byly vyrobeny z takzvaného zvonového bronzu, se skládaly přibližně ze 78 procent z mědi a 22 procent z cínu, a byly tak vhodné i jako materiál pro vojenské účely. Proto po válce, již v roce 1921, zahájili věřící římskokatolické církve sbírku na nové zvony pro věž. Samotná sbírka byla povolena prvního listopadu 1922 a trvala celé tři roky. Celkem stály zvony 350 000 korun. Vyrobila je firma Richarda Herolda v Chomutově. Firma odlila 6 zvonů. Zvony byly přivezeny do Žiliny na nádraží patnáctého srpna 1923. Na jejich příjezd již čekal velký dav lidí. Byly převáženy na vozech tažených čtyřspřežím volů. Cestou z nádraží bylo několik vyzdobených slavnostních bran, první byla na dnešním Hlinkově náměstí, další mezi františkánským klášterem a Slovenskou bankou. Pak byly zvony převezeny přes Sládkovičovu ulici, kde byla další zvonice, na náměstí, kde stála tribuna. Zde zvony požehnal nitranský biskup Karol Kmeťek a ružomberský farář Andrej Hlinka. Poté průvod prošel Štúrovou ulicí se slavnostní branou do Horného vala, kde byla poslední slavnostní brána u Makovického domu, a nakonec se vydal přímo k Burianově věži, kde byly zvony jeden po druhém vytaženy a instalovány na předem připravená místa a trámy. Po celou dobu instalace byla sloužena mše svatá.