Lavičky v Dolní Štubni

Lavičky v Dolní Štubni. Dolná Štubňa je městskou částí Turčianských Teplic, které byly do roku 1971 samostatnou obcí. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1281, kdy je uváděna pod názvem "Villa Kosmas" (Kozmova ves). V roce 1437 se objevuje název "Stubna", který pravděpodobně pochází ze jména prvního majitele a zakladatele obce Kozmase, nebo z německého slova "stuben" (chalupa). Ve 14. století sem přišli němečtí kolonisté a od 15. století patřila obec Hájským a později, v letech 1532-1848, městu Kremnica. Dolná Štubňa byla od 15. století také mýtnou vsí, kde se až do roku 1722 vybíralo mýto. Zdejší obyvatelé se zabývali zemědělstvím, lesnictvím a prací železničářů. Před místní prodejnou Coop Jednota návštěvníky zaujme neobvyklá dřevěná lavička s vyřezávanou hlavou neidentifikovaného tvora. Tento originální a poněkud bizarní prvek prostor oživuje a dodává mu jedinečnou atmosféru. O pár metrů dál, v nedalekém parku, najdeme další lavičky, jednoduché, ale vkusné. Parčík je malý, ale pěkně upravený a udržovaný a nabízí příjemné místo k odpočinku. Z jeho prostoru je výborný výhled na zajímavý soubor historických budov, který se nachází za silnicí, nad potokem Žarnovica. První písemné zmínky o těchto budovách pocházejí ze 16. století. V roce 1569 informoval místní mlynář a pilař Matej Holeš město Kremnici o hospodářských poměrech zdejší pily a mlýna. Předpokládá se, že mlýn a pila zde fungovaly již delší dobu. Tato zařízení sloužila svému účelu po staletí. V plném provozu byly až do roku 1953, kdy je provozoval mlynář a pilař Rudolf Žiak. Rodina Žiaků pracovala v tomto zařízení od roku 1932. V dochovaném objektu se dodnes nachází téměř neporušená a zachovalá mlynářská technika, jako jsou válcové mlýnské kameny, Francisova turbína, vodní žlab, ale i původní pila, žentour a vodní elektrárna, které jsou připomínkou historie a tradičních řemesel této oblasti.